No Caption ❤️❤️🎄🎁

ph <> Alexander Talyuka

Sněžení

Bylo to letošní zimu. Sněžilo. Pozoroval jsem ty padající vločky z auta na jedné vyhlídce a koukal jsme při tom do kraje. Vločka za vločkou. Snášely se k zemi. V podivném chaosu. Každá jinak. Jedna se dlouho držela ve vzduchu a pak zavanul vítr a rázem spadla. Jiná mířila k zemi bez jakékoliv okliky. V chaosu??? Dopadla opět jedna vločka. Tu jsem pozoroval několik vteřin. Nevím jak dlouho padala, ale byly to stovky metrů a dopadla na moje vozidlo. Chvíli zůstala, než roztála. Jaká byla její cesta sem na místo jejího dopadu? Chaotická? Náhodná? NE! Promítl jsem si její cestu zpět do nebe. Jakoby zanechala v tom promítnutí za sebou jasnou siločáru, jasný plán. Pak jsem si promítnul její cestu po té siločáře opět na místo jejího dopadu. ANO! Tohle nebyl chaos. Byl v tom jakýsi Vyšší řád, který nejde skrze analytické myšlení pochopit. Sledoval jsem další vločky a rozpouštěl jsme svojí mysl v tom "chaosu". Cítil jsem sdílení, cítil jsem takový jemný záchvěv sounáležitosti s tím Vyšším řádem. Nemyslel jsem, jen jsem pečlivě sledoval...byl jsme tímto poznáním doslova fascinován. A v sobě jsem najednou ucítil neuvěřitelně hluboký klid a bezmeznou radost z toho, že okolo nás nepanuje žádný chaos. Vesmírem vládne Vyšší řád. Vše je propojeno... ...a když sněží, tak každá vločka spadne přesně tam, kam spadnout má!

KDE JSME?

Sedím ted u svého compu. Kde tedy jsem? No ano, pokud se moje myšlenky budou toulat v čase, tak jsem jinde, než bych měl být. Byl bych někde, kde to není skutečné. Co tedy odpovědět na otázku kde jsem?

TADY - je to jediné správné. Nestačí to však jen konstatovat a myslet si, že jsme plně duchovní. Musíme si to i plně uvědomovat, že jsme TADY.

A kdy tedy jsem v této chvíli? No to nejde nijak jinak, než tam být TEĎ. Pokud si plně uvědomíme, že jsme TADY, že právě to co vykonáváme se děje jen a jen TEĎ, pak se setkáváme s ohromnou silou vědomě prožívaného přítomného okamžiku a jsme ve spojení se Zdrojem. Být TADY opravdu nejde nijak jinak než TEĎ.

V takovém případě se stáváme TOUTO CHVÍLÍ a ničím jiným. Nejsme tím, co si myslíme, nejsme tím, čím nás označují ti druzí. Jsme opravdu jen tím, čím jsme. Pravou podstatou.

No...každý tohle určitě četl už v mnoha obměnách, to co jsem teď a tady vyjádřil svými slovy. Průser je však v tom, že mnoho lidí si něco takového přečte, myslí si, že tomu rozumí a nabydou dojmu, že to je vše, co mohli udělat a že to stačí. A kdyby někdy náhodou tuto moudrost potřebovali, tak si přece vzpomenou, jak to je.

Jenže to nestačí. Je to jako slyšet nádhernou hudbu a pak si jí nepamatovat nebo jí neumět znovu najít a poslechnout. Je to jako pozorovat dechberoucí západ slunce, na chvíli zastavit hlahol té naší šílené mysli, slunce se schová za obzor, my povzdechneme, jak to bylo krásné a jdem domů už zas v zajetí svých starostí.

Nestačí takové okamžiky prožívat jen náhodně a krátce. Jenže my si myslíme, že vlastně ano. Že stačilo i jen na tu chvilku se pokochat výhledem do nádherné krajiny a tu chvilku zažívat to klidné a radostné. Že vlastně ani víc pro to udělat nemůžeme. Ano, tohle si myslíme...ale kdo si to myslí? Stačí jen pozorovat tyto myšlenky a zjistíme, kdo si to myslí. Ten pozorovatel těch myšlenek? To asi těžko že? :-)

Takže...být TADY a TEĎ jen TOUTO CHVÍLÍ, je to nejdůležitější v našich životech. Být na cestě a sledovat jen to co se děje právě v té chvíli a nikoli myslet na to, co bylo na začátku té cesty nebo předjímat co bude za další zatáčkou. I v té chvíli, kdy sledujeme západ slunce, tak přece nemyslíme na to, co bude, až zaleze za obzor. A právě proto, že v té chvíli nemyslíme, je nám tak dobře, cítíme ten klid a radost z toho okamžiku, který prožíváme.

Je to už jasný, krucinál? :-)))

(mě snad už jo...)

S GTD zpět na stromy.

Jak organizujete svůj čas? Dáváte přednost analogu nebo digitálu? Nebo spoléháte jen na svojí hlavu?

Já jsem si prošel všemi úrovněmi a nikdy se mi nic nezdálo dokonalé. Když už jsem našel systém, který na první pohled vypadal báječně i funkčně, tak jsem po čase začal nalézat chyby.

Mnoho těchto hledačů se proto navrací ke kořenům a oprašují základní systém GTD - tedy analog. A to pokud možno v co nejjednodušší podobě. Při organizaci svého času jsem opravdu už dospěl k přesvědčení, že čím více jej budu plánovat a organizovat, tak tím méně udělám pak té skutečné práce. Jednou jsem se dokonce přistihl, jak hodinu v kuse plánuji svůj den. A pak jsem byl spokojený nad tím, jak krásně jsem si ten den naplánoval a...tím moje práce toho dne skončila :-)

Našel jsem jeden půvabný web, který vás vrátí doslova na stromy. Dle strůjce tohoto webu a jeho archaického plánování svého času, je prostě nejlepší vzít zcela obyčejný čtverečkovaný notes a sám si v něm vytvořit svůj GTD systém a pak jej používat.

Minulý týden jsem to učil několik svých kolegů, kteří však ještě nejsou zatížení onou džunglí stovek a stovek různých GTD "appek", které se povalují po internetu a zaručují vám, jak báječný život budete mít, pokud je budete používat. 

Kolegům se to líbilo, tak snad zůstanou u základu a nezačnou po čase bloudit v té zmíněné džungli :-)

Tak zde je onen web. A hurááá na stromy...

http://www.bulletjournal.com/#rapidLogging

Desidero un profumo da donna all'odore di donna …

BUDETE SPÁT DÁL?

Duchovní cesta je samotné probouzení. Většina lidí prostě spí a vůbec to netuší. Většina lidí si myslí, že spí jen v noci, kdy uléhají do svých postelí. Jenže to je jen jiná fáze spánku ze které přišli, než do té postele ulehli.

Skoro každý se tedy narodí ve spánku, žije ve spánku, žení se a vdávají ve spánku, plodí a vychovávají děti ve spánku, pracují ve spánku a umírají také stále v tom samém spánku. Nikdy se neprobudí. Nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho, co je opravdovou realitou.

Všichni mystikové - a je úplně jedno, zda to jsou katolíci, budhisté nebo ateisté se však shodují v jednom: vše je tak, jak má být. Přesto, že je vše třeba v jedné chvíli špatně, tak je vše vlastně v nejlepším pořádku. Krutý paradox, že? Existuje však jedna tragická skutečnost - většina lidí nikdy totiž nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, právě proto, že stále spí. A každý z nich má noční můru.

V ČEM TO ŽIJEME?

„Západní pohled na svět v zásadě říká, že technologický pokrok je nejcennější a my se rodíme, abychom konzumovali, donekonečna používali a vyřadili přírodní zdroje, jiné druhy, zařízení, hračky a často sebe navzájem. Naše nejvíce ceněná svoboda je právo nakupovat. Je to svět komodit, nikoliv entit, a ekonomická expanze je hlavním měřítkem pokroku. Konkurence, braní si a shromažďování jsou vyšší hodnoty než spolupráce, sdílení a dávání. Profity jsou cennější než lidé, peníze cennější než smysl, subjektivní právo nad spravedlností, „my“ nad „ostatními“. Toto je nejnebezpečnější závislost na světě, a nejenom kvůli svému dopadu na lidstvo, ale také proto, že velice rychle podkopává přírodní systémy, které udržovali biosféru.„ - Bill Plotkin.

Toto jsem si před chvíli přečetl v rámci jednoho článku.  A toto ve mě tak krásně rezonuje. 

Pokoušet se oprostit od čtyřech základních iluzí této společnosti, by snad mělo být denní tréninkem pro každého aspoň trochu duchovně smýšlejícího člověka. 

Jaké že to ty iluze jsou? Peníze, dluhy, média a vlády. Není těžké tyto čtyři iluze prohlédnout. Mám okolo sebe hodně lidí, co už to dávno pochopili. Je však zajímavé pak zkušenost těchto lidí porovnávat s těmi, co tyto iluze ještě vůbec neprohlédli.

No a pokud tedy není těžké tyto iluze prohlédnout, tak co tedy s tím? Co schází? Odvaha jednotlivce začít něco měnit. Ani jeden z nás nebude mít nikdy takovou moc, aby změnil svět. Ale můžeme změnit sami sebe. A musíme s tím hlavně začít. Bez ohledu na výsledek, bez ohledu na to, že nám pořád dokola bude to mamonské ego v nás našeptávat, že to, v čem nyní žijeme, je správné a nelze to změnit.