Imhotep369 - AVALON

Susanna Canzian

Tyhle obrázky od Leonida Afremova mám rád. Jsou tak krásně mokré a dokonale vystihují tu atmosféru místa nebo situace. Tak sem občas nějaký dám :-)

KDE JSME?

Sedím ted u svého compu. Kde tedy jsem? No ano, pokud se moje myšlenky budou toulat v čase, tak jsem jinde, než bych měl být. Byl bych někde, kde to není skutečné. Co tedy odpovědět na otázku kde jsem?

TADY - je to jediné správné. Nestačí to však jen konstatovat a myslet si, že jsme plně duchovní. Musíme si to i plně uvědomovat, že jsme TADY.

A kdy tedy jsem v této chvíli? No to nejde nijak jinak, než tam být TEĎ. Pokud si plně uvědomíme, že jsme TADY, že právě to co vykonáváme se děje jen a jen TEĎ, pak se setkáváme s ohromnou silou vědomě prožívaného přítomného okamžiku a jsme ve spojení se Zdrojem. Být TADY opravdu nejde nijak jinak než TEĎ.

V takovém případě se stáváme TOUTO CHVÍLÍ a ničím jiným. Nejsme tím, co si myslíme, nejsme tím, čím nás označují ti druzí. Jsme opravdu jen tím, čím jsme. Pravou podstatou.

No...každý tohle určitě četl už v mnoha obměnách, to co jsem teď a tady vyjádřil svými slovy. Průser je však v tom, že mnoho lidí si něco takového přečte, myslí si, že tomu rozumí a nabydou dojmu, že to je vše, co mohli udělat a že to stačí. A kdyby někdy náhodou tuto moudrost potřebovali, tak si přece vzpomenou, jak to je.

Jenže to nestačí. Je to jako slyšet nádhernou hudbu a pak si jí nepamatovat nebo jí neumět znovu najít a poslechnout. Je to jako pozorovat dechberoucí západ slunce, na chvíli zastavit hlahol té naší šílené mysli, slunce se schová za obzor, my povzdechneme, jak to bylo krásné a jdem domů už zas v zajetí svých starostí.

Nestačí takové okamžiky prožívat jen náhodně a krátce. Jenže my si myslíme, že vlastně ano. Že stačilo i jen na tu chvilku se pokochat výhledem do nádherné krajiny a tu chvilku zažívat to klidné a radostné. Že vlastně ani víc pro to udělat nemůžeme. Ano, tohle si myslíme...ale kdo si to myslí? Stačí jen pozorovat tyto myšlenky a zjistíme, kdo si to myslí. Ten pozorovatel těch myšlenek? To asi těžko že? :-)

Takže...být TADY a TEĎ jen TOUTO CHVÍLÍ, je to nejdůležitější v našich životech. Být na cestě a sledovat jen to co se děje právě v té chvíli a nikoli myslet na to, co bylo na začátku té cesty nebo předjímat co bude za další zatáčkou. I v té chvíli, kdy sledujeme západ slunce, tak přece nemyslíme na to, co bude, až zaleze za obzor. A právě proto, že v té chvíli nemyslíme, je nám tak dobře, cítíme ten klid a radost z toho okamžiku, který prožíváme.

Je to už jasný, krucinál? :-)))

(mě snad už jo...)

Marisa Papen

UČENÍ

Učil jsem lidi. Učím lidi. A učit je ještě asi nějakou dobu budu. Co je učím? To je teď tak trochu jedno...i když dobrá no. Učil jsem a učím leccos. V těchto týdnech a měsících lidi učím hlavně byznys a investice. Učím lidi, jak být dobrým obchodníkem a učím lidi, jak dobře investovat. 

Je pozoruhodné, s jakými lidmi se to potkávám. A začínám tyto lidi v podstatě dělit už jen na dvě skupiny. Ti co naslouchají a pak konají a ti co nenaslouchají a pak ani nic nevykonají. Těch z první skupiny je daleko, ale opravdu daleko méně.

Proč tomu tak je, si často říkám. Já odpověď vlastně i znám, ale jen jaksi povědomě. Nějak jsem jí nedokázal zcela přesně identifikovat nebo pojmenovat. Ale už se k tomu asi blížím. Čím to tedy je, že někdo naslouchá a poté koná a tím pádem se posunuje na své cestě vpřed a jak je možné, že zas někdo jiný to naslouchání jen předstírá, nic tedy neslyší a pak ani nic nevykoná a samozřejmě se ani nikam neposune? A hlavně - proč je těch prvních, tak málo?

No, došel jsem si k tomu, že lidi (tím teď myslím tu druhou, daleko početnější skupinu) vlastně ani moc toho měnit nechtějí. Většina lidí totiž spí. I když se ráno vzbudí, tak stále vlastně spí. To probuzení je jen přechod do jiné fáze spánku. Těch co se probudí, je opravdu skutečně málo. A u těch neprobuzených je prostě zbytečné vyvíjet nějakou aktivitu, sdělovat jim úžasné věci, učit je. Oni prostě neposlouchají. Oni za to samozřejmě nemohou. Spí. A jak víme, tak když mluvíme na spáče, je to také zbytečné. 

Mám tedy návrh - pokud to cítíte podobně, tak prostě přestaňte plýtvat energií na ty spáče a hledejte probuzené. Hledejte ty, co chtějí naslouchat a poté konat. Hledejte ty, co jsou schopní opravdu něco ve svém životě změnit. Ti spáči se nejprve musí probudit ze svého snu. Vy je opravdu neprobudíte.

Je to stejné jako ten obchodník, který přijde do hospody, posadí se a uvidí chlápka s banánem v uchu. Ano, s banánem v uchu! Říká si: „Mám mu to říct? Ne, vždyť mi do toho nic není.“ Ale pořád mu to vrtá v hlavě. Po dvou skleničkách už to nevydrží: „Promiňte, ale máte v uchu banán.“ „Co?“ chlápek na to. „Máte v uchu banán,“ opakuje obchodník. „Co říkáte?“ opakuje chlápek. „Máte v uchu banán,“ zakřičí obchodník. „Musíte nahlas,“ nakloní se k němu chlápek „já mám v uchu banán.“

Je to opravdu marné. Jediné co můžete, je to, že sdělíte těm spáčům, co máte na srdci a vyklidíte pole. Pokud to někdo pochopí a probudí se, je to dobře. Pokud ne, tak je to stále stejné. Zatancujte těm spáčům svůj tanec, jak nejlépe dovedete. A pak prostě odejděte. Bez čekání, otázek, námitek, diskuzí. Jen byste ztráceli čas. Pokud se někomu váš tanec zalíbí, je to dobře. najde si vás. Pokud ne, prostě jděte dál.

...až...

Až navštívíte všechny kurzy a školení, až projedete všechny země světa, až vystřídáte všechny guru a tzv. mistry světa, až projdete mnoha vztahy, kde hledáte lásku, až zažijete mnoho zklamání z vašich očekávání, až zkusíte všechny metody a techniky, jak správně žít, až utratíte všechny peníze za to, po čem toužíte, až oslavíte všechna svá výročí, svátky a narozeniny svých přátel, až si splníte přání, o kterých sníte,

pak zjistíte, že to vše byla jen dobře zkonstruovaná hra pro vaši mysl. Pak zjistíte, že jediné štěstí, které nepomíjí, je být v souladu s jednotou. Pak zjistíte, že to, co jste hledali, je dobrý pocit, který vám vnější věci, okolnosti a vztahy nemohou trvale dát.

Pak se konečně zastavíte, skončíte vaše hledání a vrátíte se „domů“. Vrátíte se sami k sobě a budete sami sebou. Budete vše dělat tak, jak to cítíte v danou chvíli. Nebudete závislí na ostatních a jejich náladách. Budete se radovat i z neúspěchu. Budete se milovat za vše, co prožíváte, a tato vaše láska změní celý váš dosavadní svět.

A až vás potkám, budete se usmívat a já budu vědět, že jste „tam“.