Sběračství - Blog Posts

JÍDLO Z LESA

část první

v biu mám, že jsem aspirující sběrač, tak abych se do toho pustila…

Vědět, co se v lese dá jíst a co ne, se v dnešní době nejeví jako zvlášť důležitá vědomost.

Avšak její důležitost spočívá v našem vztahu k přírodě. Ztráta vědomostí o naší krajině je jednou s příčin, proč si lidé přírody neváží…

Takže pro ty, které by to zajímalo, zde je seznam několik méně známých jedlých druhů a jak je spolehlivě poznat:

1. PTAČINEC PROSTŘEDNÍ

- jedná se o nízkou plazivou rostlinu s listy s nerušeným okrajem. Má malé bílé kvítky

- je to plevel, takže ho nejspíš najdete na zahradě, ale nejlépe roste ve stinných vlhkých místech

- má chuť podobnou čerstvému špenátu, ideální do salátů, rostlina se dá jíst celá (teda kořínky vám asi chutnat nebudou)

2. PTAČINEC VELKOKVĚTÝ

- tato rostlina je na rozdíl od předešlého ptačince vzpřímená a roste hlavně v lese

- poznáme ji podle bílých květů a úzkých dlouhých listů v křižmostojném postavení (2 listy stojí vedle sebe a 2 listy nad nimi stojí otočeny o 90 stupňů oproti těm pod nimi - takže rostlina vypadá jako kříž ze zhora)

- jedlé jsou jarní vrcholové výhonky světle zelené barvy a hráškové chuti (později do jara a v létě jsou už listy moc tuhé a drsné)

3. ČESNÁČEK LÉKAŘSKÝ

- středně vysoká rostlina, rostoucí ve stínu či polostínu lesa

- poznáme ji podle tvaru listů, které jsou zubaté a na bázi srdčité (představte si lípu), důležitá je také jemná česneková vůně (pokud není patrná rozemněte list)

- jedlé jsou listy s mírně hořkou a česnekovou chutí

- pokud vám něco chutnat nebude nejezte to, chuť máme proto abychom poznali, co se jíst dá a co ne

Na závěr se loučím s překladem rozloučení mé oblíbené sběračky z Ohia (@blackforager) “Happy snacking, don’t die”

Dobré chutnání, bez umírání