Latest Posts by imhotep369 - Page 5

❣️💫...PS und 🥂

You want that ass?

KVALITA A AKTIVITA PŘI PRÁCI SE JMENNÝM SEZNAMEM

Tak jsem zase se svými kolegy probírali možné taktiky týkající se získání nových zakázek/klientů. Těch způsobů a možností je určitě hodně. Záleží také dost na tom, v jakém oboru se kdo pohybuje, protože ne všechny způsoby jsou použitelné ve všech oborech.

Připravil jsem si pro kolegy práci se jmenným seznamem, který sám dlouhá léta piluji a tuto metodu se snažím předávat dál do našeho týmu obchodníků. Nechci však v tomto článku pitvat jednotlivé aspekty tohoto postupu získávání nových obchodních příležitostí, které by vedly k úspěchu. Píšu tento článek proto, že si čím dál více uvědomuji, jak lze obchod dělat snadno a jednoduše a určitě až ne příliš podléhat dogmatům a různě více či méně složitým postupům.

Během dnešní porady jsme si došli právě zas k té jednoduchosti a shodli jsme se na tom, že k úspěšné práci se jmenným seznamem si postačí pohlídat dva aspekty. Tím prvním je kvalita informace, kterou bude obchodník předávat do své sítě tvořené jmenným seznamem a druhým aspektem je aktivita obchodníka.

KVALITA - je potřeba zaujmout a to i své nejbližší, kteří budou tvořit asi většinu členů jmenného seznamu každého obchodníka. Tím, čím bychom měli zaujmout, je prostě kvalita informace, kterou předáme. Každý občas něco potřebuje, každý občas rád nasaje nějakou dobrou informaci. Na tomto by každý obchodník měl zapracovat co nejvíce. V rámci té informace, kterou do té své sítě bude předávat, se může zaměřit jak na nějakou nabídku, tak samozřejmě i pomoc a nebo prostě jen užitečnou a obecnou informaci, která se neodmítá. Cílem je probudit v osloveném zvědavost a chuť pokračovat v dialogu. Tím si vytvoří první kotvu a pokud se to podaří, bude mít každý obchodník daleko více prostoru k následné komunikace.

AKTIVITA - je potřeba být akční a pokud už se nám podaří vytvořit a předat kvalitní informaci, tak s nastávající situací z toho vyplývající, umět pracovat. Nestačí jen tuto kvalitní informaci distribuovat do své sítě kontaktů a čekat, že se nám členové této sítě budou sami ozývat. Obchodník musí vyvinout další aktivitu, protože je to on, kdo něco potřebuje. I přesto, že ta úvodní informace zaujme, tak musíme učinit další krok. Nestačí jen semínko zasadit, musíme jej také následně zalévat, abychom na konci období sklidili úrodu.

Jak jsem psal, nechci se skrze tento článek pouštět do toho, jak tu kvalitní informaci vytvořit a jak poté být aktivní, aby předání té kvalitní informace bylo smysluplné a něco nám přineslo. Toto měla být prostě jen taková úvaha nad tím, jak zjednodušit svůj byznys a zaměřit se na skutečně důležité věci. Dělejme prostě jen těch 20% věcí, které nám přinesou 80% výsledků. A dělejme to v té chvíli zcela tak, jak nejlépe dovedeme a tuto činnost stále opakujme. O výsledek se pak starat už nemusíme. Ten přijde...

S GTD ještě jednou na stromy.

Tak jsem se ještě zcela neodhodlal k tomu, abych opustil digitální svět GTD a opět se vrátil ke kořenům analogového GTD. Návyky jsou prostě jak železná košile :-)

Posledně jsem psal o tom, jak jsem objevil jeden báječný web, který by měl člověka naučit tomu, jak se vrátit k jednoduchosti, týkající se plánování svého času. Začínám proto používat zcela obyčejný excel, až tedy na outloovský kalendář, který se mě furt drží.

No a jak se také já vracím k té jednoduchosti, aspoň v tom digitálním světě, tak si mě našlo jedno nádherné video z toho analogového světa GTD. To je opravdu radost na to pohledět. A jak je tato, zde představená - třísešítková metoda - velmi podobná tomu, co si tak nějak podomácku tvořím v tom excelu! Taky jen tři listy a hotovo.

Znovu a znovu koukám na to video a já si fakt asi už konečně dojdu koupit tři šešitky, tři gumičky a nějakou tu tužku :-)

KDE JSME?

Sedím ted u svého compu. Kde tedy jsem? No ano, pokud se moje myšlenky budou toulat v čase, tak jsem jinde, než bych měl být. Byl bych někde, kde to není skutečné. Co tedy odpovědět na otázku kde jsem?

TADY - je to jediné správné. Nestačí to však jen konstatovat a myslet si, že jsme plně duchovní. Musíme si to i plně uvědomovat, že jsme TADY.

A kdy tedy jsem v této chvíli? No to nejde nijak jinak, než tam být TEĎ. Pokud si plně uvědomíme, že jsme TADY, že právě to co vykonáváme se děje jen a jen TEĎ, pak se setkáváme s ohromnou silou vědomě prožívaného přítomného okamžiku a jsme ve spojení se Zdrojem. Být TADY opravdu nejde nijak jinak než TEĎ.

V takovém případě se stáváme TOUTO CHVÍLÍ a ničím jiným. Nejsme tím, co si myslíme, nejsme tím, čím nás označují ti druzí. Jsme opravdu jen tím, čím jsme. Pravou podstatou.

No...každý tohle určitě četl už v mnoha obměnách, to co jsem teď a tady vyjádřil svými slovy. Průser je však v tom, že mnoho lidí si něco takového přečte, myslí si, že tomu rozumí a nabydou dojmu, že to je vše, co mohli udělat a že to stačí. A kdyby někdy náhodou tuto moudrost potřebovali, tak si přece vzpomenou, jak to je.

Jenže to nestačí. Je to jako slyšet nádhernou hudbu a pak si jí nepamatovat nebo jí neumět znovu najít a poslechnout. Je to jako pozorovat dechberoucí západ slunce, na chvíli zastavit hlahol té naší šílené mysli, slunce se schová za obzor, my povzdechneme, jak to bylo krásné a jdem domů už zas v zajetí svých starostí.

Nestačí takové okamžiky prožívat jen náhodně a krátce. Jenže my si myslíme, že vlastně ano. Že stačilo i jen na tu chvilku se pokochat výhledem do nádherné krajiny a tu chvilku zažívat to klidné a radostné. Že vlastně ani víc pro to udělat nemůžeme. Ano, tohle si myslíme...ale kdo si to myslí? Stačí jen pozorovat tyto myšlenky a zjistíme, kdo si to myslí. Ten pozorovatel těch myšlenek? To asi těžko že? :-)

Takže...být TADY a TEĎ jen TOUTO CHVÍLÍ, je to nejdůležitější v našich životech. Být na cestě a sledovat jen to co se děje právě v té chvíli a nikoli myslet na to, co bylo na začátku té cesty nebo předjímat co bude za další zatáčkou. I v té chvíli, kdy sledujeme západ slunce, tak přece nemyslíme na to, co bude, až zaleze za obzor. A právě proto, že v té chvíli nemyslíme, je nám tak dobře, cítíme ten klid a radost z toho okamžiku, který prožíváme.

Je to už jasný, krucinál? :-)))

(mě snad už jo...)

S GTD zpět na stromy.

Jak organizujete svůj čas? Dáváte přednost analogu nebo digitálu? Nebo spoléháte jen na svojí hlavu?

Já jsem si prošel všemi úrovněmi a nikdy se mi nic nezdálo dokonalé. Když už jsem našel systém, který na první pohled vypadal báječně i funkčně, tak jsem po čase začal nalézat chyby.

Mnoho těchto hledačů se proto navrací ke kořenům a oprašují základní systém GTD - tedy analog. A to pokud možno v co nejjednodušší podobě. Při organizaci svého času jsem opravdu už dospěl k přesvědčení, že čím více jej budu plánovat a organizovat, tak tím méně udělám pak té skutečné práce. Jednou jsem se dokonce přistihl, jak hodinu v kuse plánuji svůj den. A pak jsem byl spokojený nad tím, jak krásně jsem si ten den naplánoval a...tím moje práce toho dne skončila :-)

Našel jsem jeden půvabný web, který vás vrátí doslova na stromy. Dle strůjce tohoto webu a jeho archaického plánování svého času, je prostě nejlepší vzít zcela obyčejný čtverečkovaný notes a sám si v něm vytvořit svůj GTD systém a pak jej používat.

Minulý týden jsem to učil několik svých kolegů, kteří však ještě nejsou zatížení onou džunglí stovek a stovek různých GTD "appek", které se povalují po internetu a zaručují vám, jak báječný život budete mít, pokud je budete používat. 

Kolegům se to líbilo, tak snad zůstanou u základu a nezačnou po čase bloudit v té zmíněné džungli :-)

Tak zde je onen web. A hurááá na stromy...

http://www.bulletjournal.com/#rapidLogging

Sněžení

Bylo to letošní zimu. Sněžilo. Pozoroval jsem ty padající vločky z auta na jedné vyhlídce a koukal jsme při tom do kraje. Vločka za vločkou. Snášely se k zemi. V podivném chaosu. Každá jinak. Jedna se dlouho držela ve vzduchu a pak zavanul vítr a rázem spadla. Jiná mířila k zemi bez jakékoliv okliky. V chaosu??? Dopadla opět jedna vločka. Tu jsem pozoroval několik vteřin. Nevím jak dlouho padala, ale byly to stovky metrů a dopadla na moje vozidlo. Chvíli zůstala, než roztála. Jaká byla její cesta sem na místo jejího dopadu? Chaotická? Náhodná? NE! Promítl jsem si její cestu zpět do nebe. Jakoby zanechala v tom promítnutí za sebou jasnou siločáru, jasný plán. Pak jsem si promítnul její cestu po té siločáře opět na místo jejího dopadu. ANO! Tohle nebyl chaos. Byl v tom jakýsi Vyšší řád, který nejde skrze analytické myšlení pochopit. Sledoval jsem další vločky a rozpouštěl jsme svojí mysl v tom "chaosu". Cítil jsem sdílení, cítil jsem takový jemný záchvěv sounáležitosti s tím Vyšším řádem. Nemyslel jsem, jen jsem pečlivě sledoval...byl jsme tímto poznáním doslova fascinován. A v sobě jsem najednou ucítil neuvěřitelně hluboký klid a bezmeznou radost z toho, že okolo nás nepanuje žádný chaos. Vesmírem vládne Vyšší řád. Vše je propojeno... ...a když sněží, tak každá vločka spadne přesně tam, kam spadnout má!

ŽIVOT

Mám rád jednoduché příběhy o životě, ať už to je psané, točené jako celovečerní film nebo třeba v podobě nějaké animace. Objevil jsem zas další výborné dílo. Někdo to prostě namaloval.

Když na to koukám, tak to s tou postavičkou skoro prožívám. Ty dlouhé roky života se otiskly do té několikaminutové animace zcela výborně. Vše se mění...tvář, tělo, prostředí, situace. To je z té animace vidět nebo jen cítit. Jedno však zůstává stále stejné. Její oči. Od narození až do smrti...

https://www.youtube.com/watch?v=HCddlkIlTbI 

...až...

Až navštívíte všechny kurzy a školení, až projedete všechny země světa, až vystřídáte všechny guru a tzv. mistry světa, až projdete mnoha vztahy, kde hledáte lásku, až zažijete mnoho zklamání z vašich očekávání, až zkusíte všechny metody a techniky, jak správně žít, až utratíte všechny peníze za to, po čem toužíte, až oslavíte všechna svá výročí, svátky a narozeniny svých přátel, až si splníte přání, o kterých sníte,

pak zjistíte, že to vše byla jen dobře zkonstruovaná hra pro vaši mysl. Pak zjistíte, že jediné štěstí, které nepomíjí, je být v souladu s jednotou. Pak zjistíte, že to, co jste hledali, je dobrý pocit, který vám vnější věci, okolnosti a vztahy nemohou trvale dát.

Pak se konečně zastavíte, skončíte vaše hledání a vrátíte se „domů“. Vrátíte se sami k sobě a budete sami sebou. Budete vše dělat tak, jak to cítíte v danou chvíli. Nebudete závislí na ostatních a jejich náladách. Budete se radovat i z neúspěchu. Budete se milovat za vše, co prožíváte, a tato vaše láska změní celý váš dosavadní svět.

A až vás potkám, budete se usmívat a já budu vědět, že jste „tam“.

V ČEM TO ŽIJEME?

„Západní pohled na svět v zásadě říká, že technologický pokrok je nejcennější a my se rodíme, abychom konzumovali, donekonečna používali a vyřadili přírodní zdroje, jiné druhy, zařízení, hračky a často sebe navzájem. Naše nejvíce ceněná svoboda je právo nakupovat. Je to svět komodit, nikoliv entit, a ekonomická expanze je hlavním měřítkem pokroku. Konkurence, braní si a shromažďování jsou vyšší hodnoty než spolupráce, sdílení a dávání. Profity jsou cennější než lidé, peníze cennější než smysl, subjektivní právo nad spravedlností, „my“ nad „ostatními“. Toto je nejnebezpečnější závislost na světě, a nejenom kvůli svému dopadu na lidstvo, ale také proto, že velice rychle podkopává přírodní systémy, které udržovali biosféru.„ - Bill Plotkin.

Toto jsem si před chvíli přečetl v rámci jednoho článku.  A toto ve mě tak krásně rezonuje. 

Pokoušet se oprostit od čtyřech základních iluzí této společnosti, by snad mělo být denní tréninkem pro každého aspoň trochu duchovně smýšlejícího člověka. 

Jaké že to ty iluze jsou? Peníze, dluhy, média a vlády. Není těžké tyto čtyři iluze prohlédnout. Mám okolo sebe hodně lidí, co už to dávno pochopili. Je však zajímavé pak zkušenost těchto lidí porovnávat s těmi, co tyto iluze ještě vůbec neprohlédli.

No a pokud tedy není těžké tyto iluze prohlédnout, tak co tedy s tím? Co schází? Odvaha jednotlivce začít něco měnit. Ani jeden z nás nebude mít nikdy takovou moc, aby změnil svět. Ale můžeme změnit sami sebe. A musíme s tím hlavně začít. Bez ohledu na výsledek, bez ohledu na to, že nám pořád dokola bude to mamonské ego v nás našeptávat, že to, v čem nyní žijeme, je správné a nelze to změnit.

PROČ ŽIJI TAKHLE?

Právě jsem se dostal k tomuto videu. No...už během sledování jsem roztával a hned na to mě začaly bušit v hlavě otázky - proč jen žiju tak, jak žiju? Tento způsob života, který provozuji nemám vůbec rád. A když se pak dozvím, že jde žít jinak a lépe, tak mě přepadne taková morální kocovina, až to není hezké. Jak z toho konečně vystřízlivět a vystoupit z tohoto systému, který z nás pomalu dělá bludné ovce v tomto slzavém údolí našich životů? 

Ano, definitivně se vydat na cestu, která směřuje pryč z tohoto systému. Já vím. Vzít tu kosu a vysekat si cestu, pryč, daleko od této společnosti...

http://vimeo.com/63591944

UČENÍ

Učil jsem lidi. Učím lidi. A učit je ještě asi nějakou dobu budu. Co je učím? To je teď tak trochu jedno...i když dobrá no. Učil jsem a učím leccos. V těchto týdnech a měsících lidi učím hlavně byznys a investice. Učím lidi, jak být dobrým obchodníkem a učím lidi, jak dobře investovat. 

Je pozoruhodné, s jakými lidmi se to potkávám. A začínám tyto lidi v podstatě dělit už jen na dvě skupiny. Ti co naslouchají a pak konají a ti co nenaslouchají a pak ani nic nevykonají. Těch z první skupiny je daleko, ale opravdu daleko méně.

Proč tomu tak je, si často říkám. Já odpověď vlastně i znám, ale jen jaksi povědomě. Nějak jsem jí nedokázal zcela přesně identifikovat nebo pojmenovat. Ale už se k tomu asi blížím. Čím to tedy je, že někdo naslouchá a poté koná a tím pádem se posunuje na své cestě vpřed a jak je možné, že zas někdo jiný to naslouchání jen předstírá, nic tedy neslyší a pak ani nic nevykoná a samozřejmě se ani nikam neposune? A hlavně - proč je těch prvních, tak málo?

No, došel jsem si k tomu, že lidi (tím teď myslím tu druhou, daleko početnější skupinu) vlastně ani moc toho měnit nechtějí. Většina lidí totiž spí. I když se ráno vzbudí, tak stále vlastně spí. To probuzení je jen přechod do jiné fáze spánku. Těch co se probudí, je opravdu skutečně málo. A u těch neprobuzených je prostě zbytečné vyvíjet nějakou aktivitu, sdělovat jim úžasné věci, učit je. Oni prostě neposlouchají. Oni za to samozřejmě nemohou. Spí. A jak víme, tak když mluvíme na spáče, je to také zbytečné. 

Mám tedy návrh - pokud to cítíte podobně, tak prostě přestaňte plýtvat energií na ty spáče a hledejte probuzené. Hledejte ty, co chtějí naslouchat a poté konat. Hledejte ty, co jsou schopní opravdu něco ve svém životě změnit. Ti spáči se nejprve musí probudit ze svého snu. Vy je opravdu neprobudíte.

Je to stejné jako ten obchodník, který přijde do hospody, posadí se a uvidí chlápka s banánem v uchu. Ano, s banánem v uchu! Říká si: „Mám mu to říct? Ne, vždyť mi do toho nic není.“ Ale pořád mu to vrtá v hlavě. Po dvou skleničkách už to nevydrží: „Promiňte, ale máte v uchu banán.“ „Co?“ chlápek na to. „Máte v uchu banán,“ opakuje obchodník. „Co říkáte?“ opakuje chlápek. „Máte v uchu banán,“ zakřičí obchodník. „Musíte nahlas,“ nakloní se k němu chlápek „já mám v uchu banán.“

Je to opravdu marné. Jediné co můžete, je to, že sdělíte těm spáčům, co máte na srdci a vyklidíte pole. Pokud to někdo pochopí a probudí se, je to dobře. Pokud ne, tak je to stále stejné. Zatancujte těm spáčům svůj tanec, jak nejlépe dovedete. A pak prostě odejděte. Bez čekání, otázek, námitek, diskuzí. Jen byste ztráceli čas. Pokud se někomu váš tanec zalíbí, je to dobře. najde si vás. Pokud ne, prostě jděte dál.

BUDETE SPÁT DÁL?

Duchovní cesta je samotné probouzení. Většina lidí prostě spí a vůbec to netuší. Většina lidí si myslí, že spí jen v noci, kdy uléhají do svých postelí. Jenže to je jen jiná fáze spánku ze které přišli, než do té postele ulehli.

Skoro každý se tedy narodí ve spánku, žije ve spánku, žení se a vdávají ve spánku, plodí a vychovávají děti ve spánku, pracují ve spánku a umírají také stále v tom samém spánku. Nikdy se neprobudí. Nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho, co je opravdovou realitou.

Všichni mystikové - a je úplně jedno, zda to jsou katolíci, budhisté nebo ateisté se však shodují v jednom: vše je tak, jak má být. Přesto, že je vše třeba v jedné chvíli špatně, tak je vše vlastně v nejlepším pořádku. Krutý paradox, že? Existuje však jedna tragická skutečnost - většina lidí nikdy totiž nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, právě proto, že stále spí. A každý z nich má noční můru.

O ŽIVOTĚ A SMRTI

Tahle videa mám fakt moc rád. Do několika minut se vejde tak silný příběh, nad kterým pak člověk ještě dlouho přemýšlí. Tak se koukněte :-)

http://cargocollective.com/ainsliehenderson/Moving-On